Termínem anastomosis jsme nazvali dlouhodobý, systematicky vedený školní badatelský projekt, který postupně uzrával v ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína na Fakultě architektury ČVUT. Z projektu vzešlo na pětašedesát ateliérových projektů, které lze zcela jistě chápat jako pětašedesát samostatných odpovědí na pětašedesát odlišných otázek. V jistém pohledu však tvoří velkou experimentální sérii vedenou jediným záměrem: jak realizovat téma anastomosis ve městě.
U všech projektů lze nalézt společnou primární funkci. Lanovka, tunel, most, schodiště – ve všech čtyřech zadáních se opakuje motiv spojovacího objektu. Důraz leží na propojování, svazování, dávání dohromady. Řečeno ve zkratce: nejedná se o spojení funkcí jako v případě hybridní architektury, které se Petr Hájek spolu s HŠH architekti věnoval dříve, ale o funkci spojení. Podobný výsledek dostaneme, podíváme-li se, kde se nacházejí studované parcely. Rozkládají se vždy mezi dvěma městskými čtvrtěmi nebo zřetelně oddělenými krajinnými prvky – řekou či vrchem, na hranici mezi dolním a horním městem, mezi městskými částmi oddělenými kopcem, mezi dvěma říčními břehy (čtvrtý případ je pak kombinací prvního a třetího), z čehož vzešel pracovní ateliérový název studovaného tématu: Hraniční domy. Smyslem těchto staveb však není být hranicí, hranou (edge), která vymezuje, vytyčuje území, a tím ho uzavírá vůči
ostatním jako jasně a zřetelně odlišenou jednotku, nýbrž být rozhraním (interface), tj. stát sice mezi dvěma rozdílnými částmi, ale zároveň je propojovat. Rozhraní na rozdíl od hranice neodděluje, ale udržuje různost, a zároveň vytváří spojení.
Architektura spojení či rozhraní je specifickou disciplínou, která se odlišuje od architektury jiných staveb. Naznačuje to již vztahem k místu, na kterém má vzniknout. V tomto ohledu nelze vycházet z tradiční analýzy dané situace (ať už jakýmkoli způsobem provedené), charakterizovat potenciály dané oblasti a stavbu jim pak takříkajíc ušít na míru, či naopak definovat slabé body území a ty se pak snažit přetvořit (v tomto smyslu obojí vyjde nastejno). A to zejména kvůli tomu, že spojení či rozhraní tyto potenciály (anebo i slabá místa) v oblasti teprve zpětně vytváří. K nejnázornějším příkladům patří most. Kapacitu mostu vedoucího přes řeku nelze stanovit pouze tím, že sečteme množství lidí, kteří se pohybují na obou březích v místě, kde má stát jeho pata; ale právě sám most spojující oba břehy bude rozhodovat o tom, kolik lidí se na nich bude pohybovat. Ustavení spojení, vztahu mezi částmi, je přidanou hodnotou, kterou ze samotných částí vyčíst nemůžeme. Jedna plus jedna zde nikdy není dvě. Získáme i víc, pokud se spojení zdaří, ale může to být i méně, pokud ono rozhraní nefunguje. Architektura hraničních domů musí být tudíž schopna mnohem více hledat a odhadovat budoucí vývoj, než se zabývat pouze přítomnou daností situace. Logicky je jí vlastní experimentální a také trochu vizionářský charakter.
Téma je však třeba ještě upřesnit. Naznačuje to ostatně sám výraz anastomosis, který můžeme přeložit jako nenápadné spojení různého. V medicíně, biologii, ale třeba i geologii tento termín odkazuje k dodatečnému, novému propojení částí, které se dříve vydělily jako samostatné (např. opětné propojení dvou evolučně oddělených rodových linií nebo spojení dvou samostatných říčních systémů).
Anastomosis znamená spojení, nikoli ovšem nějaké fundamentální, zakládající, to, které je nutně stále na očích. Přesto má svou nezastupitelnou roli.
Architektura anastomosis nepřidává do městské tkáně nové stavby, ale nová pulzující propojení. Jejím smyslem není zvětšovat město, ale zvětšovat jeho propojenost, prokrvovat ho novými spojeními. Nemusí se jednat o frekventované komunikace, naopak. Větší síla tkví v nenápadných, slabých vazbách, které aktivují a nechávají kolovat energie uzavřené a skryté jen v některých částech města.
Město je složitý systém a míru jeho komplexity určují právě vztahy. Pro každý komplexní systém platí, že celek znamená vždy víc než součet jeho částí. Proč? Právě kvůli přidané hodnotě vazeb uvnitř něj, které jsou něčím jiným než části samy. Město se stává něčím víc než jen součtem svých městských částí, pokud jsou v něm přítomna fungující spojení, rozhraní či anastomózy.
Kniha ve formátu PDF ke stažení po kliknutí na tento odkaz